Žuráň není běžné návrší. Není jen obecně známým památným místem slavné bitvy. Místo památníku na vyvýšeném vrcholu není přírodním jevem ani přírodní součástí památníku. Žuráň je uměle vybudovanou mohylou z hlíny a kamení, významnou archeologickou lokalitou z doby stěhování národů.

Dnes je návrší Žuráň všeobecně známé jako místo, odkud Napoleon Bonaparte řídil svá vojska v bitvě tří císařů. Při svém válečném tažení Evropou se dostal až do Vídně, odkud se vydal ve stopách spojenců ustupujících na Moravu. Napoleonův špionský systém byl dlouho před bitvou poměrně rozsáhlý a území Moravy měl dobře zmapované, proto volba neznámého terénu pro rozhodující bitvu nebyla překvapením. Naopak jihovýchodní okolí Brna se stalo součástí Napoleonova plánu. Místo, odkud hodlal velet svým vojskům, kótu Žuráně, si vyhlédl již několik dní dopředu. Návrší nad Podolím skýtá výhled na velkou část bitevního pole – od Santonu nad Tvarožnou až po Pratecké výšiny. A ačkoliv to Napoleon nemohl tušit, protože ho od té doby dělily tisíce let, vybral si posvátné místo, které si jiný člověk zvolil za místo svého posledního odpočinku.

Jeho neobvykle znějící název může právě souviset s tím, co se na návrší dělo ještě dávno před bitvou. Název Žuráň má zřejmě svůj původ v němčině. Blíží se mu německé slovo „schüren“, což znamená „rozdmýchat“ ve smyslu rozdmýchat oheň. Může tedy souviset s faktem, že Žuráň je především mohylovým pohřebištěm.

Majitel podolského hostince pod Žurání, kde Napoleon večeřel před bitvou, narazil na prostornou hrobku díky odbě.

Jako návrší mohylovitého tvaru je Žuráň známý od poloviny 19. století. Lokalita byla objevena, podobně jako jiné, při hluboké orbě. Majitel podolského hostince Pindulka, který se nachází pod Žurání a kde Napoleon večeřel před bitvou, vlastním jménem Vencl Pestic, narazil na prostornou hrobku obsahující kromě kamenů a dřevěných trámů také lidské a koňské kostry a zvláštní železné předměty. Vše svědčilo o tom, že byly objeveny pozůstatky velké kamenné hrobky překryté velkou mohylou. Dalšími výzkumy bylo prokázáno, že v době stěhování národů byla na místě komorových hrobů vytvořena mohyla o průměru až 65 m, po obvodu vymezená až 2,5 m vysokou zdí z nasucho kladených kamenů a jejíž celková výška se odhaduje na 8 až 10 m.

Tento mimořádně umístěný vrch měl pro starověkého člověka minimálně stejný význam jako pro jednoho člověka novověkého – Napoleona.