Údolí Bobravy

ŽELEŠICE

Bobrava, historicky nazývaná Obrava, patří k nejvýznamnějším vodotečím Šlapanicka. Podobně jako Říčka, prochází dolní část toku Bobravy hlubokým údolím v těsném sousedství brněnské aglomerace. Na rozdíl však od údolí Říčky a jejího krasového údolí, nemá malebná krajina bobravského údolí výrazné přírodní památky. Proto budí dojem opuštěného údolí. A tak Bobrava láká o poznání méně výletníků. Jenže právě proto je oblast údolní nivy s mokřady, loukami a smíšenými lesy, tak atraktivní. Široká cesta vedoucí podél potoka představuje opravdu poklidnou oázu, kde je radost se potulovat pešky nebo na kole, v každém ročním období.

Ideální vstupní bránou do údolí jsou Želešice, kterými Bobrava protéká ve své plné síle. Leží na hraně malebného údolí a začínající roviny svrateckého úvalu. Ovocnářské obci dominuje bývalé letní sídlo brněnského průmyslníka Friedricha Wanniecka. Areál postavený v duchu secesního venkovského sídla na půdorysu venkovské usedlosti, je pojmenovaný po továrníkově manželce Victorii. Majitelům sloužil jako šlechtitelská stanice a letní sídlo. Věhlasný areál byl však postupem času rozdělen a jeho zahrady prakticky zanikly. Citlivé architektonické detaily na fasádách však byly zachovány. V České republice se tento typ secesní venkovské usedlosti vyskytuje jen ojediněle.

Už z centra obce se lze vydat proti proudu říčky a objevit tak místní popelku, jejíž kouzlo je nenápadné a často netušené. Samotné údolí začíná kousek nad Želešicemi, v místech, kde byl přes údolí Bobravy plánován monumentální most německé ex teritoriální dálnice. Místo je to nepřehlédnutelné, protože dnes se zde nachází monumentální povrchový lom na amfibolit. Koncová část údolí je velmi intenzivně využívána. Ovšem, jakmile se ocitneme za lomem, dále proti proudu, ocitneme se ve zcela odlišném a opuštěném údolí.

To, že je lokalita oázou klidu, je zřejmé již kousek od lomu, za prvním meandrem. U první z nivních luk začíná stezka Pohádkový potok. Akátové dřevořezby, schody, lávky a zastavení lemují do té doby bezejmenný potůček vlévající se do Bobravy.

Cesta pokračuje podél prvního ze starých vodních mlýnů. Přestože je pojmenovaný Nový pozdějí Křivánkův, byl založen již v roce 1788. Už tehdy však patřik k nejmladším stavbám na říčce, které se zde nacházely již ve středověku. 28M vysoká Lípa malolistá, která se nachází přímo u mlýnice, je památným stromem. Pamatuje dobu předcházející roku 1904, kdy mlýn a mladší mlynářovu dceru Fanynku pravidelně navštěvoval básník Petr Bezruč, aby po ní pojmenoval jednu z Slezských písní – Labutinku. Mlýn, vybavený vodním kolem na horní vodu, doplněný naftovým pomocným motorem, přestal fungovat v roce 1950, kdy byl znárodněn a postupně přebudován na malou vodní elektrárnu. I ta je ovšem již mimo provoz.

Strom pamatuje dobu předcházející roku 1904, kdy mlýn a mladší mlynářovu dceru Fanynku pravidelně navštěvoval básník Petr Bezruč

Podél chatové oblasti ve svazích údolí vede cesta až k Anenskému mlýnu, kde údolí přetíná silnice z Nebovid do Ořechova. Mlýn s historií sahající až do 14. století, ležící na samotě u silnice, je dnes již kompletně přestavěn na rekreační objekt. Z původní mlýnské budovy zbyla jen jedna stěna se starými dvířky.

Za silnici pokračuje údolí dále nejhezčími krajinnými partiemi. Ještě před nimi stojí Šafránkův mlýn. Nachází se bokem od hlavní cesty, a není již také funkční, ale jako jediný z mlýnů má zachovanou svoji původní podobu včetně náhonu. Dál proti proudu je civilizačních stop méně a méně a údolí se více a více rozevírá a vytváří rozsáhlé nivní louky. Na začátku jedné z nich stojí starý klenutý most z cihel, neznámého stáří – asi nejznámější symbol bobravského údolí. Ačkoliv je v havarijním stavu, lze skrz něj projít k poslednímu mlýnu, nazývaného Spálený. Mlýn je poprvé zmiňovaný již ve středověku, kdy údajně vyhořel a proto dostal přídomek „Spálený“. Více informací o všech mlýnech lze najít na občasných tabulích naučné stezky, která Bobravu lemuje.

Dál proti proudu Bobravy se rozprostírá kolem nivních luk až do Radostic. Ačkoliv je značení v celém údolí sporadické, zabloudit nelze.