Obec Řícmanice leží v malebném údolí potoka Časnýře, levostranného přítoku řeky Svitavy. Protože je celé okolí obce z velké části zalesněno, zástavba leží převážně na dvoukilometrových jižních svazích klidného údolí. Ty jsou zastavěny v podstatě po své celé délce od hlavní silnice až po louky nad nimi. V přímém okolí Brna není žádná jiná obec, která je tak vhodná k příměstskému bydlení – dlouhý jižní svah s výhledy do protějších lesů, mimo hlavní tahy, a přesto velmi blízko. Není proto divu, že se v obci nachází řada zajímavých vil.

Vlastní vila Bohumíra F. A. Čermáka

Nejstarší ze zajímavých vil leží ještě v Bílovicích nad Svitavou a je vlastně protikladem ostatních vil. Leží u potoka Časnýře, ten je však v této úzké části údolí již zatrubněn. Nachází se v údolí, ale na jeho severním svahu a na nepříliš výhodné parcele. Zadní stěnou přiléhá ke strmému skalnímu masivu, na hraně hlavní silnice. Dům si v roce 1940 postavil brněnský architekt Bohumír Čermák, mimo jiné autor správní budovy brněnské Zbrojovky. Do dvoupodlažního domu na kamenné podezdívce přemístil svoji brněnskou kancelář, vlastní byt a několik nájemních bytů. Po Čermákově smrti připadl dům obci, která jej ovšem později prodala.

Vila Olgy a Bedřicha Benešových

Vilu pro sourozence Benešovy – lesmistra Bedřicha Beneše, jeho sestru a architekta Vladimíra – postavil Vladimír ve spolupráci s architektem Antonínem Kurialem v roce 1940. Architektonický návrh vznikal během působení Vladimíra Beneše v ateliéru proslulého architekta Le Corbusiera v Paříži od roku 1936. Beneš návrh konzultoval i s obdivovaným mistrem, dokonce se dochovalo i několik Corbusierových nákresů a skic, které si přivezl po stáži domů. Dům tvoří dvě nezávislá patra domu, rozdělená na čtyři moduly. Horní podlaží obýval Bedřich Beneš se ženou, spodní Vladimír  se sestrami v samostatných bytech. Obě patra spojuje velkorysé předsunuté schodiště v zahradě, kryté betonovou střechou. Horní podlaží rozšiřuje předsunutý balkón, umístěný na ocelové konzoly. Beneš uplatnil všechny Corbusierovy principy – dům je skeletový, což spolu s vytaženým externím schodištěm umožňuje volné členění prostoru, má průběžná okna a volně ztvárněné fasády. Využívá v té době výjimečných, vzájemně kontrastujících konstrukcí kombinujících ocel, beton, kámen, dřevo a sklo.

Jedinečný funkcionalistický dům se také nachází v Husově ulici číslo 195.

Vila Husova 195

Jedinečný funkcionalistický dům se také nachází v Husově ulici číslo 195. Jeho autor není přesně znám, nicméně je jasné, že šlo o dosti experimentální stavbu. Její zvláštnost spočívá v dřevěné nosné konstrukci a dřevěné fasádě, což vzhledem k době vzniku ve 20. létech, byla velmi neobvyklá technika. Zvolená technika zřejmě odpovídala původnímu určení pouze pro letní obývání. Dřevěný trojpodlažní dům v podobě dvou do sebe zapadajících dvoupodlažních krychlí je umístěn na vstupní podlaží z kamene. Takto členitá geometrie umožnila vytvoření teras navazujících na přilehlý prudký svah. Horní samostatné patro je přístupné právě pouze z jedné ze tří takových teras. Nedávno proběhlá rekonstrukce umožnila užívat původně letní dům po celý rok.

Dvojdům

Nejnovější zajímavou stavbou je dvojdům. Pozemek pro stavbu dvojdomu si vybrali rodiny dvou bratrů. Jako jinde v Řicmanicích, i tento pozemek představuje pás začínající u silnice a strmě stoupající do svahu. Na rozdíl od tradičního řešení v patě svahu zvolili architekti ze studia Molo, Patrika Zamazal a Mária Horecká Nalevanková, úplně jiné řešení. Dům navrhli přímo v prudkém svahu. Díky tomu je zahrada rovinná, nikoliv ve svahu. Dvojdům je rozčleněn do tří podlaží a rozdělen na dva byty. Pultová střecha, která pokrývá celý dům bez členění a přesahu, zceluje stavbu do jedné hmoty. Její sklon je odvozen od sklonu svahu. Členění domu na jednotlivá podlaží akcentuje směr kladení prken na fásadě.