Když byl v roce 1870 zahájen provoz na železniční trati Brno – Hrušovany nad Jevišovkou – Vídeň, ocitly se Silůvky na trati, která spojovala severní a jihovýchodní železniční sítě Rakouska-Uherska. Pravidelné vlakové spojení s Brnem a Vídní mělo nejenom pro Silůvky netušený význam. Přibylo dojíždějících dělníků z okolních vesnic, kteří cestovali vlakem do zaměstnání. Ti přicházeli na nádraží po několika starých polních cestách. Cesty často sloužily nejenom k obdělávání polností, ale i jako nejkratší vazby s okolím. A i když jejich význam v dnešní době klesá, polní cesty v krajině stále zůstávají.

Polní cesta, která vede ze silůveckého nádraží jako modrá turistická značka, se nazývá Tuřanka. Primárně sloužila jako nejkratší spojení se sousední obcí Hlína. V minulosti patřily Silůvky právě pod hlínskou farnost, a proto byla cesta často využívána. Její název však odkazuje k výsostnější funkci. Právě přes Hlínu a Silůvky vedla nejkratší cesta pro poutníky z Ivančicka, Oslavanska, Mohelenska do Tuřan, významného mariánského poutního místa. Je tedy poutní cestou.

Každou polní cestu lemovaly různé orientační body, kaple nebo kříže vybudované jako připomínka významných událostí obcí nebo jednotlivců, které měly tyto události připomínat. Okolí Tuřanky není výjimkou. Po menším výstupu po cestě od silůveckého nádraží se nachází místo s krásným výhledem na širý kraj. Právě na tomto místě stával už odpradávna kříž. O tom se můžeme přesvědčit na mapě Brna a okolí z roku 1839. Dnes na tomto místě stojí mezi dvěma mohutnými lipami křížek z roku 1880. Původně zde stály lípy tři. Křížek i lípy zde nechala vybudovat a vysvětit 7. srpna 1901 silůvecká rodina Záděrova, která nemohla vrátit všechny vypůjčené peníze Martinu Škorpíkovi, zemřelému v roce 1882. Datum 1880 zřejmě odkazuje k roku půjčky. Kříž byl několikrát renovován a byla k němu vysázena nová lipová alej.

Nedaleko křížku směrem na východ se nachází pod starým dubem další zajímavý objekt. Je to kamenný stůl sestavený z kamenů ohraničujících studnu na panském dvoře „Na horním konci“, vybudovanou už ve 14. století.

Nedaleko křížku směrem na východ se nachází pod starým dubem další zajímavý objekt. Je to kamenný stůl sestavený z kamenů ohraničujících studnu na panském dvoře „Na horním konci“, vybudovanou už ve 14. století. Šlo o první hloubenou studnu v Silůvkách. Stůl ohraničují kamenné sloupky, které sloužily jako zábradlí mostu přes potok Šatava, který stával u školy. Také toto místo je spojeno s rodinou Škorpíků. Vybudoval je místní kronikář Zdeněk Škorpík v 70. letech 20. století, kterému bylo líto nevyužitých kamenů s dlouhou historií.

Také hostinec u nádraží vybudoval člen rodiny Škorpíků. V projektu železnice se počítalo pouze s malou výpravní budovou, velké množství cestujících však představovalo již od spuštění vlakového spojení s velkými městy příležitost pro vznik většího hostince. Iniciativu převzal Jan Škorpík, který jej vybudoval v roce 1897 mimo nádraží, na Tuřance vedoucí do obce. Až skoro 40 let poté, co bylo v Silůvkách vybudováno nádraží, se polní cesta změnila v ulici. Postupně se tak část Tuřanky proměnila, dala základ výstavní ulici a zcela splynula s obcí. Její část za tratí je však stále němým svědkem silůvecké historie.