Říčka, původně nazývaná Zlatý potok, patří k nejvýznamnějším vodotečím na Šlapanicku. Na tok jsou jako korálky navléknuty přírodní zajímavosti, a tak je potok oblíbeným společníkem výletníků. Jeho prameny a horní tok procházejí svahy jižní části Drahanské vrchoviny. Pro svoji malebnost a bohatou síť přítoků a studánek byla tato oblast vyhlášena přírodním parkem Říčky.

Do parku se vstupuje na jeho rozhraní s krasovou oblastí – v místech zvaných Hádek, kde se na údolí Říčky napojuje Novodvorské údolí. Širokou údolní nivu přetíná jediná silnice vedoucí mezi obcemi Ochoz u Brna a Hostěnice, u které stojí odjakživa hádecká myslivna, a dále po toku byl vybudovaný první z mlýnů na Říčce – Hádecký mlýn. Ten byl zbořen, ale rybník, který napájel mlýnská kola, se stal vyhledávaným přírodním koupalištěm s travnatým břehem. U rybníku leží letní restaurace nazvaná Srub Pod Hádkem. Dobrá dostupnost této lokality umožnila vzniknout rekreační osadě Pod Hádkem, která pokračuje podél asfaltové cesty proti proudu potoku až k Lichtenštejnskému památníku.

Cestu, dnes oblíbenou cyklostezku, lemují menší i větší chaty, vystavěné nejen na obou krajích údolní nivy, ale také v menších bočních údolích, tvořených drobnými přítoky Říčky.

Lichtenštejnský památník byl vybudován při příležitosti 40 let panování knížete Jana II. z Lichtenštejna. Na jeho počest byly v roce 1898 na vybraných místech jeho lesních revírů vysazeny jubilejní háje z 58 dubů, přičemž 18 bylo dubů červených a 40 dubů letních a zimních. U každého háje byl také postaven památník. Počet 58 dubů byl symbolický – byl to věk knížete, počet červených dubů symbolizoval věk v nástupu panování a počet  letních dubů počet let u moci.

Že je oblast velmi malebná, je zřejmé již kousek za památníkem, kde se za dalším údolním meandrem otevírají větší i menší nivní louky. Louky, patřící zejména lidem z okolí, vymezené prastarými hraničními kameny, jsou odjakživa zemědělsky využívané – buď jako jednosečné, nebo jako pastviny. Některé z nich však byly i nevhodně zalesněné a došlo tak k přerušení údolního koridoru. V září jsou posety ocúnem a další vzácnou květenou.

Říčka má přírodě velmi blízký tok, který se volně meandruje v údolí, rozlévá vodu do stran, čímž vytváří mokřadní biotopy. Velká hojnost vody tak umožňuje, že jsou louky dostatečně podmáčené a umožňují tak růst vzácným rostlinám.

Nad potokem – pod svahy se zbytky bukových porostů, které nahradily v minulosti jehličnaté monokultury – vede asfaltová cyklostezka. Jak lze dnes pozorovat, snížení druhové pestrosti vedlo ke snížené odolnosti proti hromadnému napadení kůrovcem a nutnému plošnému kácení.

Cesta se rozděluje až u soutoku tří potoků – Malé Říčky, Říčky a bezejmenného přítoku. Nedaleko odtud – v údolí Malé Říčky – se nachází ojedinělé rychlé občerstvení: tzv. Lesní bar.

Samoobslužný bar tu pro zpříjemnění cest cyklistů a turistů vybudoval v roce 2018 rousínovský občan Jaroslav Kala. Na počátku byl Lesní bar velmi skromný: jen jedna lavice, truhla s občerstvením a pokladnička. Dnes je základem Lesní baru velké množství posezení, dřevěné lavice se stoly, lehátka nebo také houpací síť. Z několika speciálních zemních schránek je možné se osvěžit pivem či nejrůznějšími nealko nápoji a k tomu zakousnout drobné pochutiny. Platí se mincemi do bytelné pokladničky, přes mobilní aplikaci nebo až z domova – platbou na Jaroslavův účet.

Nedaleko pod barem budují nadšenci další své zázemí. Je však k zamyšlení, jestli zvolená forma, která hraničí se stavební činností, je tou nejvhodnější formou rekreace. Na rozdíl od baru, pěších nebo cykloturistických cest se stromový domek nachází přímo u Malé Říčky a představuje tak citelný zásah do přírody.