Zámek v historizujícím stylu stojí v severní části obce a ze severu k němu přiléhá rozlehlý zámecký park s oborou táhnoucí se až po Kobylnice. Samotný zámek bohužel není možné navštívit, protože v něm Jihomoravský kraj zřizuje domov pro seniory. Veřejně přístupná a velmi zajímavá je však zámecká obora.

V místech, kde stojí zámek, přechází údolí Zlatého potoka, dnes Říčky, v rovinu. Místní údolní nivu strážilo několik feudálních tvrzí. Do tohoto panství patřily obce na toku Říčky – Kobylnice, Sokolnice, Telnice – a potoka Roketnice: Horákov, Ponětovice, Jiříkovice. Ve vlastnictví panství byl také pivovar, mlýn a později sladovna a hvozd.

Panství svou polohou představovalo důležitou spojnici mezi hustými lesy Drahanské vrchoviny a vápennými lomy na severu s bohatými polnostmi na jihu panství. Takto strategicky rozmístěný majetek v čele s renesanční tvrzí koupili v roce 1705 Ditrichštejnové. Později jej vyženil hrabě Vladimír I. Mitrovský a přestavěl jej na svoje rodové reprezentační sídlo v duchu anglické neogotiky. Po roce 1945 se stal zámek majetkem státu a jeho význam postupně upadal. Nejprve sloužil jako domov pro běžence, domov odpočinku a dnes je v něm umístěn domov pro seniory.

Zámek s parkem tvoří harmonický, navzájem provázaný celek.

Ke šlechtickému sídlu patří neodmyslitelně park, který je organickou součástí celého areálu. Zámek s parkem tvoří harmonický, navzájem provázaný celek. Pro svého majitele plnil funkci jak veřejnou, reprezentační, tak soukromou, sloužící k oddychu, relaxaci a rozjímání.

Na sokolnický zámecký park plynule navazuje zámecká obora. Zámeckou zahradu nechal rozšířit k loveckým účelům v roce 1750 hrabě Leopold Ditrichštejn. Barokní formě obory dominuje regulované koryto Zlatého potoka v podobě ústřední osy a ústřední oválnou loukou, vše lemované aleji. Význam potoka pro celé panství je tu tak jasně vyzdvižen.

Lov měl v životě šlechtice nezastupitelné místo. Lovecká vášeň byla jedním ze základních pojítek mezi příslušníky první společnosti. Nejednalo se však o pouhý koníček či rozptýlení. Honitby byly především nedílnou součástí šlechtického životního stylu. Podzimní hony měly své pevné místo v ročním cyklu společnosti a patřily k nejdůležitějším každoročním událostem. Neznamenaly pouhou loveckou událost, ale byly zároveň místem každoročního setkávání. Jednalo se o vítanou příležitost k nejrůznějším neformálním jednáním, ať už politickým, či hospodářským.

Zeď okolo obory byla několikrát opravována a zvětšována. Nejvíce byla poškozena během bitvy u Slavkova, kdy byl zámek a jeho okolí zpustošen vojsky. Od té doby jsou ve zdi sgrafita v podobě pěti křížů, které označují palební postavení pěti francouzských děl. Jimi se údajně císařští pěšáci bránili náporu asi 30 tisíc nepřátelských vojáků sestupujících z Prateckého návrší.

Dnes je zámecká obora majetkem Mendelovy univerzity v Brně, spravována je polesím Bílovice nad Svitavou Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Chována je zde tlupa daňčí zvěře. Obora je přístupná po většinu roku a protíná ji naučná stezka, za jejímž designem stojí architekt Zdeněk Eichler. Stezka přibližuje na šesti zastaveních všem tuto jedinečnou lokalitu.