Osada s názvem Prace vznikla v 11. nebo 12. století, kdy se v ní stříhala a prala ovčí vlna. Tak vznikl i její název – odvozením od slova prát. Ovce se zřejmě pásly i na úpatí návrší nad osadou, dnes stejnojmenně nazvaného. Dne 2. 12. 1805 ovšem ovce vystřídali vojáci. Návrší se stalo středem bitvy tří císařů. V této krvavé bitvě padlo mnoho vojáků obou stran. Na jejich památku byl na vrcholu prateckého návrší vztyčen unikátní památník.

Francouzský císař, který se při svém válečném tažení Evropou dostal až do Vídně, se vydal na Moravu ve stopách ustupujících spojenců. Císařův špionský systém byl dlouho před bitvou poměrně rozsáhlý a území Moravy měl dobře zmapované, proto volba neznámého terénu pro rozhodující bitvu nebyla překvapením. Naopak jihovýchodní okolí Brna se stalo součástí Napoleonova plánu, který stál na obsazení a udržení tří vrchů. Vrchu Žuráně, odkud bitvu řídil, Santonu, který si vyhlédl jako krajní opěrný bod levého křídla armády, a Prateckého kopce, nejvyššího místa bojiště, kde se nacházela velitelská stanoviště rakouského císaře Františka a ruského cara Alexandra.

Nepřátelské spojence chtěl francouzský císař vylákat do údolí Zlatého potoka, „lvím skokem“ dobýt Pratecký kopec vysoký 324 m. n. m. a ocitnout se tak nepříteli v týlu. Už v poledne bylo francouzské vojsko na kopci, ovšem vítězství mu to nezaručilo. Napoleonův „lví skok“ se ve skutečnosti rozplynul v sérii urputných bojů o udržení ostatních pozic, zejména levého a pravého křídla – Santonu a Telnice. Avšak dobytí vrchu nad Pracemi se následně stalo symbolem jeho slavného vítězství.

Samotná obec Prace se během bitvy proměnila v apokalyptickou scénu.

Samotná obec Prace se během bitvy proměnila v apokalyptickou scénu. Jen tři domy z padesáti byly zachovány, vše ostatní bylo vydrancováno a mrtví vojáci leželi v celém prostoru vesnice. Trvalo několik desetiletí, než byly všechny šrámy zahojeny. Na konci 19. století začal do Prace a dalších vesnic na slavkovském bojišti jezdit kněz, historik, učitel a vlastenec Alois Slovák. Z jeho iniciativy následně vznikl v listopadu 1899 v panském hostinci Na Bednárně v Sokolnicích výbor, jehož cílem bylo zřídit na slavkovském bojišti mírový památník. Jednalo se o revoluční návrh, neboť v celé Evropě žádný takový památník nestál. Trvalo celých deset let, než se podařilo Slovákovi vyjednat jak umístění, tak finance na stavbu. Podobu památníku určila architektonická soutěž, kterou v roce 1909 vyhrál se svým návrhem Josef Fanta, autor právě dokončeného pražského hlavního nádraží. Rok na to byla zahájena stavba památníku díky finančním prostředkům z veřejných sbírek a příspěvkům vlád Ruska, Rakouska a Francie.

První mírový památník v Evropě byl dokončen o dva roky později, v roce 1912. Architekt Josef Fanta dal památníku secesní podobu. Nasměroval jej na západ, směrem k Brnu a silnici mezi Prací a Sokolnicemi. Pojal jej jako kamennou pyramidální mohylu, jejíž strany přirozeně vyrůstají z okolního návrší. Do nitra mohyly umístil kapli s mimořádnou akustikou. Pod ní navrhl podzemní kostnici, pro nalezené ostatky padlých. Nároží památníku ozdobil čtyřmi sochami štítonošů držících štíty Ruska, Rakouska, Francie a Moravy. Následně bylo celé návrší osázeno, tak aby vzniklo poklidné místo. Celý památník byl však otevřen veřejnosti až mnohem později. První světová válka a peripetie s vysvěcením umožnily jeho zpřístupnění až v roce 1923. Střed někdejšího bojiště se proměnil na pietní „místo světla“, memento válek.