Krajina v okolí Jiříkovic je dokonalým obrazem intenzivního zemědělství. V okolí obce ubylo v posledních desetiletích luk, remízků nebo volně rostoucích stromů na úkor rozšiřování souvislých lánů polí. Nejvíce ale zmizel z krajiny potok Roketnice, na kterém obec leží. Neregulovaný tok plný drobných meandrů byl v minulosti narovnán a z jeho údolní nivy zbyla jen část nazývaná Loučky.

Roketnice ústí do Zlatého potoka neboli Říčky. A i přesto, že se jedná o 12,5 km dlouhý pravostranný přítok, i tento vodní tok představuje spojnici mezi hustými lesy Drahanské vrchoviny na severu s rozsáhlými polnostmi na jihu.

A právě proto jde o nejvýznamnější krajinný prvek v jiříkovickém katastru, který potok vytvářel společně se svojí širokou údolní nivou. Neregulovaný tok plný drobných meandrů byl však v minulosti narovnán a jeho nivní louky byly přeměněny na ornou půdu a vlivem intenzivní zemědělské činnosti prakticky zničeny. Všechny tyto úpravy vedly k tomu, že dnes je potok v nevyhovujícím těsném korytu. Jediná lokalita, která byla zachována, jsou Loučky, část nivy nad obcí.

Do Louček vede polní cesta z Jiříkovic, kterou lemují obrovské polní lány.

Do Louček vede polní cesta z Jiříkovic, kterou lemují obrovské polní lány. Jakmile do nich návštěvník vkročí, otevře se před ním úplně jiná krajina. Rozmanité prostředí Louček je tvořeno lučními porosty, které jsou lemovány keři. Mírně meandrující potok obklopují břehy s vrbami a topoly. Vše doplňuje malá tůňka s vlhkomilnými porosty. I Loučky byly v minulosti využívány místními obyvateli, a tak lze narazit i na ovocné sady se stromy různých druhů a stáří.

Pestrá a různorodá přírodní stanoviště umožňují život různým živočichům – vodní tůňka je obývána obojživelníky, na Loučkách se daří hmyzu a motýlům, nízké keře slouží jako úkryt pro mnoho zvířat. Navíc celá lokalita uchovává v horkých letních měsících příjemnou teplotu a drahocenný stín.