Asi 2 km západně od Sokolnic stojí uprostřed pole zemědělský dvůr. Chátrající a z velké části opuštěná stavba patřila v době svého vzniku, podobně jako pivovar nebo sýpka, k prosperujícímu sokolnickému panství. Dvůr je pojmenován po svém původním majiteli: Vladimírov.

Panství na Zlatém potoce představovalo důležitou spojnici mezi hustými lesy Drahanské vrchoviny a vápennými lomy s bohatými polnostmi. Strategické území, navíc v blízkosti velkého města, koupili v roce 1705 Ditrichštejnové sídlící v Mikulově. Sokolnickou tvrz přebudovali na barokní zámek s rozlehlou zámeckou zahradou a položili základy budoucí prosperity.

Později v roce 1844 vyženil sokolnické panství sňatkem s hraběnkou Antonií Ditrichštejn-Proskau hrabě Vladimír I. Mitrovský, který zámek ve dvou etapách přebudoval na svoje rodové sídlo v duchu anglické neogotiky. A právě z doby první etapy přestavby zámku v letech 1851 až 1853, na kterou dozírali správce velkostatku Alois Sukup a vídeňský architekt Franz Schleps, pochází monumentální stavba zemědělského dvora.

O tom, že se jedná o monumentální stavbu, svědčí samotné a celkové pojetí stavby, kterou zřejmě připravil dvorní architekt rodiny Mitrovských, vídeňský rodák Schleps.

O tom, že se jedná o monumentální stavbu, svědčí samotné a celkové pojetí stavby, kterou zřejmě připravil dvorní architekt rodiny Mitrovských, vídeňský rodák Schleps. Jedno správcovské a tři hospodářská křídla uzavírají centrální nádvoří. Budovy společně vymezují čtverec o vnější straně 120 vídeňských loktů, tedy asi 93 m. Celková rozloha dvora je tedy necelý 1 ha. Jeho pozice v rámci panství je vyzdvihnuta také symbolickou orientací dvora a jeho přístupových cest. Ze středu každého křídla vychází přímá cesta, dohromady tak tvoří jasný kříž směřující na zámek a Brno. Na středovém rizalitu hlavní budovy s věžičkou je umístěn kovový nápis zakladatele „Wladimírov“. V době svého založení jej obývalo 32 obyvatel.

Dvůr byl vybudován zejména k chovu ovcí. Díky textilnímu průmyslu v 19. století se blízké Brno proměnilo v průmyslové město s vazbami na celý svět. I přes silnou konkurenci levné vlny ze zámoří se chov na samotě mezi Sokolnicemi a Otmarovem udržel až do druhé poloviny 19. století a zdejší vlna byla exportována i například do Manchesteru.

Po znárodnění majetku Mitrovských byl dvůr pod správou místního JZD a od té doby postupně chátrá pod různými majiteli. Na rozdíl od panského pivovaru či sýpky tak stále čeká na své zhodnocení.