Sokolnické panství stojí v místech, kde přechází údolí Říčky v rovinu. Bohatou údolní nivu strážilo několik feudálních tvrzí, k nimž patřily obce na toku Říčky a Roketnice. Do vlastnictví tohoto panství spadala také celá řada hospodářských staveb, jako je mlýn, pivovar anebo sýpka. A právě z doby, kdy množství zemědělské produkce vyjadřovalo bohatství, pochází honosná stavba barokní sýpky, která tvoří dominantu Sokolnic.

Panství svou polohou představovalo důležitou spojnici mezi hustými lesy Drahanské vrchoviny a vápennými lomy na severu s bohatými polnostmi na jihu panství. Takto strategicky rozmístěný majetek v čele s renesanční tvrzí koupili v roce 1705 Ditrichštejnové (z Mikulova) a požádali moravského stavitele a architekta Antonína Grimma, aby tvrz přebudoval na dvoupodlažní  trojkřídlý barokní zámek s kaplí a s rozlehlou zámeckou zahradou. A zřejmě v rámci přestavby nechali Ditrichštejnové postavit v podzámčí také barokní sýpku.

Monumentální barokní užitková stavba z první čtvrtiny 18. století tvoří jednu z dominant obce Sokolnice a je významným dokladem tohoto stavebního typu sýpek. Velké panské sýpky se budovaly ke shromažďování společných zásob osiva na setí od poddaných pro případná léta neúrody. V neúrodných letech poté mohli majitelé sýpky půjčovat osivo sedlákům ze svých sýpek. Po žních pak vraceli sedláci osivo zase zpět, ale i s úrokem. Úrok v obilí byl uložen v sýpce právě pro další budoucí potřebu. Tak byl položen základ k tzv. kontribučním sýpkám, do kterých se musela část úrody odvádět povinně. Pokud se nahromadilo obilí ve větším množství, bylo prodáno a ze získaných peněz byly zřízeny tzv. kontribuční fondy. Služeb sokolnického fondu pak využívali obyvatelé celého sokolnického panství.

V době stavby se obec Sokolnice rozkládala pouze kolem dnešní Masarykovy ulice a zámek stál osamocen na blízkém návrší.

Sokolnická sýpka byla postavena mimo ostatní hospodářské budovy, zcela o samotě. V době stavby se obec Sokolnice rozkládala pouze kolem dnešní Masarykovy ulice a zámek stál osamocen na blízkém návrší. Umístění sýpky zcela bokem od hlavního dění byla nejlepší ochrana před nebezpečím ohně. Mohutná čtyřpodlažní budova na obdélníkovém půdorysu má valbovou střechu krytou tradičními bobrovkami. Umístění respektuje světové strany. Strohou fasádu tvoří dveře a okna, lemované pískovcovým ostěním. Do vyšších podlaží se ukládalo lehčí zrno, nížeji těžší obilí. Zrní bylo uskladňováno až v 1 m vysoké vrstvě na podlahách, a proto je konstrukce celé sýpky obrovsky dimenzovaná. Mohutné zdivo obvodových zdí neslo trámový strop podepřený barokně ztvárněnými sloupy.

Dnes je obilí skladováno převážně v silech, a tak původní sýpka delší dobu chátrala. Nemovitou kulturní památku v roce 2008 koupila firma Baroque lofts, zastoupená Jolanou Žaludovou, s cílem proměnit ji na bydlení. Dovést do konce tento projekt, nazvaný Domov s duší, se podařilo až v posledních letech. V sýpce vzniklo na 21 originálních bytů. Vzhledem k památkové ochraně bylo nutné zachovat vzhled budovy včetně nízkých podlouhlých oken na fasádě. Nejradikálnější zásah do budovy tak představují lodžie bytů. Jistě kontroverzní řešení vycházející z měřítka dveří umožnilo, aby do interiérů přibylo denního světla. V něm pak vynikají původní trámy, barokně tvarované sloupy a další původní materiály, které byly v co největší míře zachovány. Celé okolí sýpky bylo zkulturněno, u vstupu se nachází malá připomínka bitvy u Slavkova. Její historická pozice v obci byla opět vyzdvihnuta a proměnila se v moderní bydlení. Stavba tak podobně jako sokolnický zámek nebo pivovar znovu smysluplně ožila. Ostatní hospodářské stavby sokolnického panství na své zhodnocení stále čekají.