Říčka, původně nazývaná Zlatý potok, patří k nejvýznamnějším vodotečím na Šlapanicku. Na její horní přírodní tok jsou jako korálky navléknuty přírodní zajímavosti, a tak je potok oblíbeným společníkem výletníků. Jinak je tomu u dolního toku, který podobně jako většina vodotečí v zemědělsky využívané krajině prošel různými úpravami – jen v několika málo úsecích si zachoval svůj přírodě blízký stav. Jedním z takových úseků je úpatí skalních útvarů Andělka a Čertovka u Šlapanic.

Ačkoliv Říčka přechází z uzavřené krajiny zalesněného údolí do volně otevřených polí ještě před Podolím, předtím než proteče Šlapanicemi, překonává znovu úzké údolí. Tohle poslední hrdlo na jejím toku krajinou vytvářejí svahy skalních útvarů z kulmských slepenců. Výrazně prudší pravý svah je chráněnou přírodní památkou. Její název je odvozen od dvou skalních útvarů v jeho svazích – přírodní památka Andělka a Čertovka.

Toto pojmenování skal se přisuzuje jejich charakteru. Zatímco Andělka je skála asi 40 m vysoká, Čertovka má asi pouze 12 m. Andělka se tyčí více nad břehem Říčky, blíže k nebi, kolmá stěna Čertovky vystupuje přímo svisle od jejího břehu. Na rozdíl od Andělky je Čertovka spíše zarostlá keři a zastíněná vzrostlými stromy, je nejlépe patrná na podzim a v zimě. Obě dvě ale směřují na východ, a proto lze na jejich svazích najít teplomilná společenstva a chráněné druhy květeny.

Celá lokalita navazovala na Puštor, bývalé pastviště ovcí nad Andělkou.

Celá lokalita navazovala na Puštor, bývalé pastviště ovcí nad Andělkou. Zřejmě také díky pastvě ovcí byly zdejší stráně popisovány jako travnaté a křovinaté s většími stromy jen při úpatí. S klesající poptávkou po ovčí vlně klesl však i počet ovcí a v roce 1867 bylo pastviště předěláno na pole a následně byly v roce 1880 na celé příkré stráni vysázeny akáty. Ačkoliv byly ještě v roce 1953 ve svazích rozsáhlejší světliny, v roce 1992 byla již celá lokalita porostlá cizorodým akátem. Od té doby však území prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, tak aby byly stabilizovány poslední fragmenty teplomilné květeny. Dnes jsou každoročně a podle potřeby prováděny další zásahy tak, aby celá lokalita byla znovu rozmanitá. Nejnověji je možné ve stinných partiích skal najít velmi vzácné tisy.

Protože území leží v těsné blízkosti zástavby, která se mu navíc neustále více a více přibližuje, je také plně začleněno do procházkových tras místních. Společně se třemi dalšími nedalekými přírodními památkami Horka, Velký hájek a Návrší se stalo také součástí soustavy maloplošných evropsky významných lokalit NATURA 2000. To vše proto, aby tento malebný kousek krajiny zůstal zachován i pro další generace.