Mezi Pozořicemi a Viničnými Šumicemi protéká Kovalovický potok. Jeho prameniště leží nad Pozořicemi, ve svazích nejjižnější části Drahanské vrchoviny. Než však voda v potoce proteče kolem okrajů sousedících vesnic, protéká příkrým zalesněným žlebem. Ten má velmi zvláštní název: Rékoví. A právě přes údolí Rékoví vedla hlavní přístupová cesta na hrad Vildenberk, který nad ním kdysi stával.

Hrad Vildenberk založil Půta z Pozořic, zřejmě jeden z potomků pánů z Doubravice nad Svitavou. První zmínka o hradu pochází z konce roku 1317. Jeho majitel, později uváděný jako Půta z Vildenberku, patřil mezi nejvýznamnější moravské šlechtice. Hrad, který zřejmě Půta sám vybudoval, patřil ve 14. století k největším hradům na Moravě a chránil důležitou cestu z Brna do Olomouce. Pojmenován byl Wildenberg, tedy Divoká hora. K jeho panství patřily obce v nejbližším okolí hradu – Hoštěnice, Pozořice, Viničné Šumice a Vítovice – a dále na jih, kolem kterých vedla cesta na Olomouc – Holubice, Kruhy, Velešovice, Čechyně a Hrušky. Rodový majetek zdědili po Půtovi rovným dílem jeho synové Půta II. a Proček. Dědictví po Půtovi II. bylo rozděleno mezi jeho syny Půtu III. a Ješka. Zřejmě kvůli rodovým neshodám prodali svůj podíl v roce 1371 markraběti Janu Jindřichovi za 2 600 hřiven. Po Pročkovi dědil jeho syn Půta Šaclar. I on stejný díl hradu s podíly na vesnicích prodal markraběti Janu Jindřichovi, ovšem pouze za 1 700 hřiven. Dědicem hradu po moravském markraběti Janu Jindřichovi byl jeho nejstaršího syn Jošt, majetek však byl rozdělen i mezi jeho další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Kvůli neplnění závazků z Joštovy strany se rozhořel na Moravě vleklý spor o dědictví po Janu Jindřichovi. Jošt mimo jiné obratem rozprodal většinu vsí vildenberského panství, aby mohl financovat své ambiciózní plány. Tento převod současně předznamenal zkázu hradu. Následné markraběcí války přinesly nebývalý rozmach loupežnictví a rozklad právního řádu. Zřejmě během nich došlo z neznámých příčin k opuštění hradu. Od 15. století je totiž uváděn již jako pustý.

Na zříceninu hradu, ležící stranou turistického zájmu, vede několik cest. Hlavní přístupová cesta vede lesním žlebem či údolím od točny autobusů mezi Pozořicemi a Viničnými Šumicemi. Název Rékoví vznikl zřejmě zkomolením německého Rogengraben, což znamená srnčí příkop. Mezi jeho strmými svahy protéká Kovalovický potok. Voda z něj zásobuje níže umístěný přírodní koupací biotop – proto bylo koryto v údolí v roce 2008 citlivě upraveno a stabilizováno, aby byly zpomaleny splaveniny při přívalových srážkách. Na vytyčených úsecích byla ochráněna lesní cesta kamennou rovnaninou a na potoku byly vybudovány přehrážky, brody a dřevěné prahy. Jde o ukázkový přístup správce toku k přírodě.

Zbytky hradu leží na kótě 407 m n. m., nad rozcestím Vildenberské louky.

Zbytky hradu leží na kótě 407 m n. m., nad rozcestím Vildenberské louky. Les zde ustupuje menší louce, u které je umístěno malé posezení. Podobných drobných staveb vybudovaných Lesy ČR a majících za cíl zatraktivnit celou lokalitu pro návštěvníky lesa je možné po cestě potkat několik.

Z rozlehlého hradu je dnes patrná jen mohutná hradní ostrožna ohraničená předhradím a šíjovým příkopem. Jediným hmatatelným reliktem kamenných struktur je severní úsek obvodové hradby předhradí. Opuštěný hrad se pro okolní obyvatelstvo stal zdrojem levného stavebního kamene a ten byl použit na výstavbu mladších objektů v okolí, zejména pak šlechtické tvrze a mohutného barokního kostela v Pozořicích. Z hradu tak nezbylo skoro nic, jen jeho jméno. To však bylo před pár lety oprášeno. Podle zříceniny hradu byl pojmenován pivovar ve Viničných Šumicích. Pivovar, který nese jméno Vildenberg, se postupně stává známým po celém kraji a je tak novodobou připomínkou mohutného hradu.